Říjen 2009

ještěrka obecná

14. října 2009 v 21:40 7. ročník
Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Pár

Ještěrka obecná - je silně ohrožený druh, který obývá okolní suché a slunné stráně, meze i okraje lesů. Od dubna do října jsou ještěrky aktivní, za teplých dnů zejména během rána a později odpoledne. Velká horka a chladna přečkávají v úkrytu.
Je to skutečně neobyčejně čilé, asi 20 - 25 cm dlouhé zvířátko, které se dovede rychle pohybovat, bleskově měnit směr a mást tím nepřítele. Loví stejně obratně - v mžiku skočí po brouku a mouchy chňapá v letu. Požírá také pavouky a červy. Drobný hmyz polyká přímo, větší brouky si nejdřív opracuje: zbaví je chitinových tvrdých částí a pak si na nich teprve pochutná. Je velice pilná, loví hlavně v teplých slunných dnech a vychytá velké množství hmyzu. U samečků převládá ve zbarvení zelená barva a středem se podélně táhne hnědý pruh. Bříško samečků je zelenožluté, na bocích jsou skvrny s bělavými tečkami. Ve zbarvení samiček převládá hnědá, bříško mají bělošedé. Toto základní zbarvení má však mnoho odchylek.
Každá ještěrka obecná má své stálé loviště, kde loví, klade vejce, skrývá se a které si obhajuje proti vetřelcům po řadu let. Je velmi plachá, při sebemenším podezřelém zvuku bleskově zmizí do svých úkrytů - štěrbin mezi kameny nebo do nor drobných hlodavců. Když se jí útěk nezdaří a je napadena, obětuje ocásek. Stává se to dosti často, protože ještěrky mají mnoho nepřátel, zmije, užovky, lišky, kunovité šelmy, dravé ptáky, čápy a volavky. Ještěrky odhazují ocas nejen při mechanickém podráždění, když ji třeba nešikovně chytáme do ruky, ale i z vnitřního popudu. Některé ocasní obratle mají totiž uprostřed zeslabené a obklopené zvláštními svaly. V určité situaci se tyto svaly prudce smrští a ocas se v zeslabeném místě oddělí. Okolní svaly se kolem pahýlku stáhnou a ránu uzavřou. Odlomená část ocásku se ještě nějakou dobu mrská a upoutává pozornost nepřítele. Ale kde už je zatím ještěrce konec!
Uchopíme li ještěrku opatrně do ruky a narovnáme jí tělíčko, ocas drží. Stačí však způsobit jí bolest, a svaly okamžitě zapracují, ocas se oddělí. Odlomená část po čase opět naroste. Nově narostlý ocas je o něco kratší než původní a také poněkud jinak zbarvený.I šupiny mají trochu jiný tvar. Může se také stát, že se ocas neoddělí od těla úplně a ještěrce naroste nový. Pak můžeme pozorovat jev v přírodě velmi řídký - dvojocasé zvířátko. V novém ocase však už nemůže regenerovat páteř. Místo ní se vyvine druh pevného vaziva, který ocas vyztužuje.
Ještěrka obecná obvykle v říjnu zaleze pod kořeny stromů nebo do jiných zemních dutin a uloží se k zimnímu spánku. Teprve v dubnu, když začíná hřát slunce a "na svatého Jiří vylézají hadi a štíři", opouští svůj úkryt. V květnu až červenci kladou samičky vajíčka. Bývá jich pět až patnáct, zahrabaných v mělkých jamkách. Přibližně po dvou měsících se líhnou malé ještěrky.

slepýš křehký

10. října 2009 v 22:39 7. ročník
Slepýš křehký - Anguis fragilis
[ fauna - zvířata ]
Tento druh ještěra, někdy mylně považován za hada, je nezasvěcenými preventivně vybíjen, což je absolutně nesmyslný krok. Jednak z důvodu jeho neškodnosti, nejčastěji totiž požírá žížaly, slimáky, pavouky a hmyz. Za další bychom si měli uvědomit, že zabitím slepýše se vystavujeme sankcím, protože je legislativně chráněn jako silně ohrožený druh.

třída
plazi - (Reptilia)
řád
šupinatí (Squamata)
čeleď
slepýšovití (Anguidae)
rod
slepýš (Anguis)

Vzhled



Slepýš křehký (Anguis fragilis)


Slepýš křehký
(klikněte pro detail)
Slepýš křehký je ještěrka bez nohou, která může dosahovat délky až 50 centimetrů. Má malou, poměrně vysokou hlavu, která je tupě zakončená. Od protáhlého trupu je téměř neoddělená. Po celé délce hřbetu se táhnou dva pruhy větších šupin. Šedá až bronzová barva dává slepýšovi vyniknout. Částečně se odlišuje vzhled samečků a samiček. Samičky, stejně jako mláďata mají na hřbetě úzký hnědě zbarvený proužek. Stejné pruhy se pak objevují i na jejich bocích. Zespoda jsou samice tmavohnědé, někdy dokonce až černé. Slepýš-samec má hřbet i boky bez barevně odlišeného pruhování. Pouze na břiše je patrný tmavý proužek. Někteří samčí jedinci mohou mít na hřbetě a na bocích světle modré skvrnky.
Rozšíření
Známé jsou dva poddruhy slepýše křehkého. Jeden z nich, Anguis fragilis fragilis, se hojně vyskytuje takřka v celé Evropě a severní Africe. V Evropě neobydluje oblasti Irska, Krymu, jihu Španělska, většinou není k nalezení na středomořských ostrovech, ve Skandinávii a v Laponsku. Druhý, Anguis fragilis colchicus, je hojný především v jihovýchodní Evropě, na Kavkaze a v Íránu. Sporadicky ho můžeme najít i na jihovýchodní Moravě, běžnější je na Slovensku. Na území České republiky je rozšířen hlavně mezi nadmořskými výškami 400-700 metrů. Nalézt ho můžeme jak v nížinách, tak v horských oblastech nad 1000 metrů n.m.

Způsob života a potrava

Slepýš Křehký
(klikněte pro detail)
Slepýš křehký je věrný svému stanovišti, proto ho můžeme na témže místě potkávat i několik let. Převážně však žije skrytě a to i díky svému pomalému pohybu. Vyhledává vlhčí místa. Na zimu se ukrývá často do kompostů na zahrádkách, přebývá ve vyhnilých pařezech nebo zimuje v norách hlodavců, skalních škvírách, kamenitých sutích nebo dokonce na odpadních skládkách. Zimu přečká ve společnosti svých druhů případně jiných zástupců plazů nebo obojživelníků. Přes zimu hybernuje, tj. ukládá se k zimnímu spánku.
Slepýši loví v noci. Aktivní jsou především časně zrána a za soumraku nebo po teplých deštích, kdy hledá potravu. Narazit na něj můžeme ale i přes den, a to od jara do podzimu. Většinou se ale přes den ukrývá, především v mechu a pod kameny. Jako potrava mu poslouží hlavně žížaly, pavouci, slimáci, mnohonožky či pavouci. Pochutnává si také na různých druzích hmyzu a především na larvách, hlavně na motýlích housenkách.
Rozmnožování

Slepýš křehký
(klikněte pro detail)
Slepýš dosahuje pohlavní dospělosti během 3. až 5. roku života. Již od dubna zahajují páření, ale jen v nížinách. S nadmořskou výškou se čas k páření posouvá k letním měsícům a především se zkracuje, omezuje se jen na teplejší období roku. Slepýši jsou vejcoživorodí, cizím slovem ovoviviparie (vejcoživorodost). To znamená, že vejce se zárodky mladých jedinců se vyvíjí v těle matky a ti se líhnou těsně před porodem, během něj a nebo těsně po jeho skončení. Gravidní (březí) jsou samice 2 měsíce. V tomto období je můžeme běžně zahlédnout při slunění. Běžně mívá jedna samice 5-25 mladých.
Mláďata jsou 7-9 centimetrů dlouhá. Na svět se z vejce dostávají krouživými pohyby.
Ochrana
Ke své ochraně využívají slepýši odlomení části svého ocasu, který se ještě nějakou dobu mrská a tím odvádí pozornost predátora od slepýše samotného.
Pohybuje se plazením jako hadi. častokrát kvůli tomu skončí pod koly aut na silnicích a polních cestách. To je dáno i jeho relativně pomalým pohybováním se. Lidé ohrožují slepýše křehkého nejen svými dopravními prostředky, ale mnozí ho i preventivně vybíjejí, protože ho považují za hada.
Slepýš je ovšem legislativně chráněn jako silně ohrožený druh a proto bychom h měli spíše ochraňovat.
český název
slepýš křehký
latinský název
Anguis fragilis
hlavní znaky
protáhlý trup, malá, tupá hlava, šedé až bronzové zbarvení, na hřbetě 2 řady větších šupin, samice na hřbetě a na bocích hnědé pruhy, samec má tmavý úzký pruh na břiše
způsob života
(v tlupě, samostatne v paru...)
rozšíření Čr
celá
rozšíření svět
Evropa, severní Afrika, západní Asie, Kavkaz
potrava
žížaly, slimáci, housenky motýlů, pavouci, hmyz
doba březosti
(pripadne doba sezeni na vejcich u ptaku) 2 měsíce
počet mláďat
5-25
ochrana
legislativně chráněn - silně ohrožený druh

diamant

10. října 2009 v 22:16 9. ročník

V jihoafrickém dole našli pětisetkarátový diamant

Diamant
Johannesburg - V jihoafrickém dole Cullinan byl minulý týden vytěžen víc než pětisetkarátový diamant mimořádné kvality, řazený k 20 největším diamantům na světě. Právě z Cullinanu pochází vůbec největší diamant. Našli ho před 104 lety, měl přes 3 000 karátů a byl rozdělen na devět částí. Ta největší je Hvězda Afriky. Má 530 karátů a je součástí britských korunovačních klenotů. "Důl Cullinan světu znovu odkryl úžasný, významný a velký diamant," napsal v prohlášení generální ředitel konsorcia Petra Diamonds, které důl vlastní.

Diamant má přesně 507,55 karátu a váží zhruba 100 gramů. Teď je v rukou odborníků, kteří určí jeho čirost a barvu. Za nejvzácnější jsou považovány diamanty červené, hned po nich jsou ceněny modré. Loni v Cullinanu našli modrý diamant Star of Josephine, který byl letos vydražen za rekordní cenu odpovídající 185 milionům korun.
Cena drahého kamene nebude ještě hodně dlouho známa. Nyní tým odborníků bude zkoumat, co se dá z diamantu vyrobit. "Cena se odvíjí od několika parametrů. Jsou jimi především váha, pak je to barva, čistota a u suroviny ještě její zpracovatelnost," uvedl ředitel Diamonds International Corporation Přemysl Synek.

Důl Cullinan byl otevřen roku 1902 asi 40 kilometrů východně od Pretorie. Našlo se v něm značné množství vzácných modrých diamantů. Do roku 2007 důl vlastnil největší producent diamantů na světě, skupina De Beers. Konsorcium Petra Diamonds jej odkoupilo za 100 milionů eur (2,5 miliardy korun).

sinice z těla spláchne sprcha

10. října 2009 v 21:54 aktuálně z kabinetu

Sinice z těla spláchne sprcha

Slovácko - Sinice, tedy organismy způsobující rýmu, střevní a žaludeční potíže, bolest nebo vyrážku, se zpravidla od poloviny letní sezony začínají vyskytovat v přírodních vodách. Hygienici proto doporučují, aby lidé po každém koupání v jezeře nezapomněli navštívit sprchu, a tím ze sebe případné sinice smyli.

globální oteplování a jeho následky

10. října 2009 v 21:48 aktuálně z kabinetu

V Anglii chytili tropickou rybu typickou pro Karibik

Britský hospodský chytil u anglický břehů rybu zvanou almaco jack, která je typická pro teplé vody Karibiku. Experti tvrdí, že to může být známkou globálního oteplování, jehož vlivem se oteplují světové oceány a moře. Tropické ryby si pak vybírají pro svůj život jiná místa a v rámci vlivu mořských proudů pak mohou zavítat i do tak neobvyklých míst, jako je Anglie.
Almaco Jack



Neil McDonnell (37) se na rybářském výletu dočkal úlovku, ve který nemohl doufat ani v těch nejhezčích snech. Poté, co se mu podařilo ulovit výjimečnou rybu, poslal její fotografie do Národního akvária, kde rybu identifikovali jako Almaco Jacka, který by papírově neměl u Velké Británie co pohledávat.
"Bylo to úžasné. Ta ryba tu v okolí způsobila vzhledem ke své neobvyklosti docela povyk. Je to asi jeden z míla pozitivních dopadů. které má globální oteplování pro nás. Můžeme chytat podobně exotické druhy přímo u našich břehů," smál se McDonnell, který rybu ulovil v Bristolském Kanálu asi osm kilometrů od ostrova Lundy během rybářské vyjížďky se šesti štamgasty ze své hospůdky.
Jakub Kynčl, Novinky

neandertálci

9. října 2009 v 20:25 8. ročník

Vědci tvrdí, že odhalili záhadu vymření neandertálců

K zánik neandertálců zřejmě přispěl významně i extrémně nízký stav jejich populace. V závěrečné etapě jejich existence žilo na evropském kontinentě jen 7000 až 10 000 těchto hominidů. Jde o závěry výzkumu mezinárodního týmu vědců, který provedl zatím nejrozsáhlejší genetickou analýzu kosterního materiálu neandertálců. Studie byla připravena pro páteční vydání časopisu Science.


Málo početná populace je citlivá na jakékoliv změny. Vymření druhu pak může snadno nastat například kvůli epidemiím nebo nedostatku potravy. Podle dosavadní hypotézy měli být neandertálci vytlačeni před zhruba 30 000 lety novými příchozími z Afriky, lidmi dnešního typu.
Provedený výzkum jednoznačně dokládá, že neandertálský pračlověk nepatří mezi přímé předky současného člověka, interpretuje získaná data spoluautor studie Ralf Schmitz. Genetické projekty zaměřené na zodpovězení otázky příbuznosti moderních lidí a neandertálců začaly již asi před deseti lety.
Nejnovější genetický výzkum provedl na dosud nejpočetnějším souboru kosterního materiálu neandertálců tým pod vedením Adriana W. Briggse a použil metody, "o kterých jsme ještě před třemi lety ani nesnili", zdůrazňuje Schmitz. Šest sledovaných fosílií pochází z doby před 60 000 až 40 000 lety z oblasti dnešního Španělska, Německa, Chorvatska a Kavkazu.
Vědci pozornost soustředili na analýzu mitochondriální DNA (mtDNA), část genetické informace, která se dědí pouze v mateřské linii. Nečekaným zjištěním bylo, že podoba mtDNA u neandertálce z Německa a Chorvatska byla zcela identická. Vysvětlením je, že oba jedinci pocházeli ze stejné "pramatky". Navzdory velké geografické vzdálenosti se všichni zkoumaní neandertálci z pozdní fáze geneticky velmi podobali, což dokládá relativně málo početnou populaci.
Možnost, že se přece jen v DNA neandertálců podaří objevit doklady pro příbuznost neandertálců a moderního člověka, je podle Ralfa Schmitze velice nepravděpodobná.




mlok skvrnitý

9. října 2009 v 20:18 7. ročník
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra)